Mrkev patří do čeledi miříkovitých a pěstujeme ji jako kořenovou zeleninu. Pochází z oblasti jižní Asie (Afgánistánu, Íránu a Pákistánu), kde dodnes nalezneme její divoké předky. V průběhu 12. století se mrkev dostala až do západní Evropy a do Číny. Dnes se již pěstuje po celém světě. Původní kořeny mrkve měly bílou a nachově červenou barvu, současné oranžové kořeny vznikly v 17. století šlechtěním v Holandsku. Mrkev je bohatá nejen na vitamíny, minerály, stopové prvky, ale obsahuje další užitečné látky, mimo jiné i vlákninu a důležité antioxidanty.
Syrová mrkev obsahuje také sacharid falkarinol, který má silné protirakovinné účinky. Falkarinol je však nestabilní a při vaření se snadno rozkládá. Je proto nutné vařit mrkev vcelku, aby tato důležitá složka zůstala zachována uvnitř mrkve.
Nejznámější složkou mrkve je beta – karoten, který je zodpovědný za barvu kořene. Patří mezi antioxidanty, pomáhá tělu v boji se stresem a znečištěným prostředím. Tento vitamin udržuje v dobrém stavu všechny sliznice, působí jako růstový činitel, regeneruje pleť, unavený zrak a zlepšuje šeroslepost. Podle některých studií má beta – karoten i nezastupitelné místo v boji proti nádorovému onemocnění.
Významné složky obsažené v mrkvi:
Provitamin A (beta - karoten)
Vitamíny B
Vitamin C
Vitamin D
Vitamin E
Vitamin K
Lecitin
Vláknina
Lehce stravitelná glukóza
Sodík (Na)
Vápník (Ca)
Hořčík (Mg)
Jód (J)
Draslík (K)
Fosfor (P)
Železo (Fe)
Měď (Cu)
Zinek (Zn)
Mangan (Mn)
Selen (Se)
Obsah selenu v mrkvi je také nezanedbatelný, jde o stopový prvek, který se řadí mezi antioxidanty a je velmi důležitý i pro náš imunitní systém.
Při jakémkoliv oslabení organizmu, při větší fyzické zátěži, v době extrémních sportovních výkonů, jsou nadměrně zatěžovaná játra. Při infekci, v průběhu PCT či léčbě jater, bychom jim proto měli dopřát trochu úlevy v podobě stravy, ve které omezíme všechny tučná, příliš kořeněná a smažená jídla. A naopak přidáme více nízkotučných mléčných výrobků a mrkve.
Díky vysoké regenerační schopnosti jater se může poškození po akutně působícím podnětu zhojit bez následků a poškozená tkáň doroste; při aberantním pokusu o regeneraci však může dojít k hyperplazii žlučovodů. Důsledkem chronického, dlouhotrvajícího poškozování jater je zmnožení vaziva, fibróza, nebo celková přestavba jater vedoucí k cirhóze, při kterém je architektura jater nevratně nahrazena tuhou vazivovou tkání.
Chorobami jater se zabývá hepatologie.
Mrkvový tvaroh na játra, skvělý i pro vegetariány:
Nastrouháme 3 mrkve, smícháme je s 250 g nízkotučného tvarohu a naředíme lžící kefíru. Dobře promícháme. Můžeme lehce osladit či osolit, dle chuti.
Dobrou chuť!